• Prázdninové pobyty v rekreačním středisku v Lužických horách

  • Přijeďte si odpočinout a poznejte krásy blízkého okolí

  • Chatky s vlastní kuchyňkou pro čtyři osoby

  • Sezona 2020 od června až do září

  • WIFI FREE

Ceny pro rok 2020

Dospělí (nad 15 let) jen 1330,- osoba/týden So-So (kratší pobyt 210,- za den).

Dítě 3 - 15 let jen 910,- osoba/týden So-So (kratší pobyt 150,- za den).

Domácí zvířata pouze po dohodě předem: 210,- za týden So-So (kratší pobyt 30,- za den).

SLEVA 10% celoročně při pobytu důchodce nad 65 let.

Každá chatka je opatřena malou kuchyní.

V nedaleké restauraci ČESKÁ HOSPODA naleznete dobrou českou kuchyni, kde se lze stravovat.

Restaurace nabízí krásné prostředí, venkovní terasu, bowling a jiné možnosti vyžití.

Tip na výlet

Heřmanice a nejbližší okolí

Obec o 255 obývaných usedlostech v Lužických horách nedaleko Jablonného v Podještědí.

Zřícenina hradu na vrcholu Sokol v Lužických horách. Na krytém, stromy porostlém vrcholu jsou patrné zbytky hradu, postaveném snad kolem roku 1400 Vartenberky, případně již dříve Berkové z Dubé, jenž se původně jmenoval Falkenburk. Hrad pravděpodobně sloužil jako strážní místo obchodní cesty, která vedla z Čech přes Jablonné v Podještědí do Žitavy. V 16. století byl na okraji Jablonného v Podještědí postaven zámek Nový Falkenburk. Od té doby se začal původní hrad Falkenburk označovat Starý Falkenburk. První věrohodné zprávy o jeho existenci pochází z roku 1415, kdy jej získal Albert z Donína. Za husitských válek jeho vlastník stál na straně Zikmunda, jenže roku 1429 ho koupil husitský hejtman Jan Kolúch z Vesce a podnikal z něj loupežné výpravy do Lužice. Proto mu jej v odvetě žitavské vojsko roku 1431 vypálilo. Hrad byl sice opraven, ale na rozkaz krále Zikmunda byl roku 1437 zapálen a zbořen. Vojsko z Žitavy zkázu sídla dokonalo. V roce 1437 opuštěné zbytky využili ještě krátce Berkové z Dubé, ale tím dějiny hradu končí. Bývá pojmenován i Falkenberk.

V pozdějších dobách sloužily ruiny hradu jako úkryt loupežníků. Od roku 1513 byl Starý Falkenburk již pustý. Starý Falkenburk stál byl oválného půdorysu a stál na plošině, která byla chráněná příkopem.

Z hradu se zachovaly pouze zbytky obvodového kamenného zdiva a hradeb a ve východní části náznaky hlavní budovy. Na západní straně je velká jáma, kdysi snad zásobárna (cisterna) vody

Hrad, jehož doba vzniku a života není zatím známa (neznáme ani jeho jméno), O hradu se nezmiňují žádné dochované prameny, navíc dosud nebyl proveden ani archeologický výzkum. Ve 30. letech 20. století došlo při výstavbě opevnění k poškození lokality. Hrad stál na pískovcové severozápadní ostrožně Zámeckého vrchu. Od okolí je staveniště na pískovcových blocích, o rozměrech 18x10 m, vyděleno širokým a mělkým šíjovým příkopem. Hrad byl zřejmě tvořen jedinou budovou. Dochovalo se zde nepatrně zdiva, několik draží a malá tesaná prostora u paty skály. Lokalita byla taktéž poškozena opevňovacími pracemi (30.léta 20.stol.) jako sousední Falkenburk.

Na hrad nevede značená cesta, ale dle mapy KČT 14 se tam bez problémů dostanete ze silnice spojující Heřmanice v Podještědí a Mařenice.


Jablonné v Podještědí a nejbližší okolí

První písemné zprávy o hradu se jménem Löwenberg jsou z roku 1241, kdy byl hrad v majetku Markvartice Havla, zakladatele linie pánů z Lemberka a manžela sv. Zdislavy. Z původní stavby z 1. pol. 13. st. se dochovaly jen některé části, zejména skrytá spodní část věže, jejíž dnešní podoba je již z 1. třetiny 14. století. V pol. 16. století ustoupila vojenská funkce hradu do pozadí a Lemberk se přestavuje na renesanční sídlo, tvořené zejména obytným palácem, jehož ústředním sálem je reprezentační Bajkový sál s malovaným stropem s náměty zvířecích bajek, dnešní západní křídlo. Postupně je zámek přetvářen dispozičně do dnešní podoby uzavřením obdelníkového nádvoří, zvýšením renesančního paláce o jedno patro, věže o 2 patra a balustrádu. S dalšími rozsáhlými úpravami bylo započato ve 20. letech 17. století u Albrechta z Valdštejna a na ně navázali Bredové obnovou interiéru, jejich doplněním bohatou štukovou výzdobou (kaple sv. Ducha, Zdislavina světnička) a vnější štukovou výzdobou nádvorních průčelí. V této podobě se zachoval zámek do dnešní doby.

Pramen léčivé vody se nachází pod zámkem Lemberk. Zdobí jej empírový gloriet s osmi toskánskými sloupy.Přelom 18. a 19. století. Studánka je spjata s legendou sv. Zdislavy, která za pomoci tohoto přírodního pramene vyléčila spoustu nemocných.

V roce 1699 dal František Antonín Berka, poslední mužský potomek slavného rodu, císařský rada, komoří,místodržící, nejvyšší maršálek a vyslanec v různých evropských dvorů kostel zbourat a nad hrobem dnes sv. Zdislavy postavit důstojný chrám. Projekt svěřil vynikajícímu vídeňskému architektu Janu Lukáši Hildebrandtovi. Fr. A. Berka se však dostavby chrámu nedočkal. Po jeho smrti po střídání majitelů panství až hraběnka Rosalie Kinská - rozená Berková, chrám dostavěla v hrubých rysech. R. 1729 byl chrám vysvěcen a o dva roky později do jeho krypty přeneseny ostatky sv.Zdislavy ( během stavby přebývaly od r.1702 v dominikánském kláštěře ).

Tato stavba patří k předním stavbám barokního stavitelství ve střední Evropě. Stavba chrámu byla poslední etapou barokní přestavby dominikánského kláštera. Při stavbě chrámu v půdorysu protáhlého kříže byla překročena městská hradba, tři podlaží katakomb, v nicehž byli od 18. století pohřbívání dominikánští mniši, sahají až 39 m pod úroveň kostela.

Vnitřní prostory jsou tvořeny soustavou elipsoidů, nad středním z nich je 34 m vysoká kopule. Průčelí je zdobeno početnými sochami od J. F. Bienerta z roku 1711. Bohatá vnitřní výzdoba umocňuje posvátnost místa, kam byla pohřbena sv. Zdislava. V kryptě je umístěno 24 na mědi malovaných obrázků s výjevy z legendy o jejím životě. Chrám byl v roce 1996 povýšen na baziliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy.

Existoval již ve 13. stol, kdy v gotickém slohu pamatoval jako kostel sv. Kříže i Havla a sv. Zdislavu. Písemně je doložen v letech 1279 - 90. Nese však i prvky románské (zazděná okna). Za husitských válek byl vypálen, ale roku 1457 obnoven v barokním slohu a vysvěcen jako Narození Panny Marie.

Na vyobrazení z roku 1757 měl uprostřed osmibokou obrannou věž, pod kostelem rozsáhlá sklepení jako úkryt obyvatel v době napadení. V letech 1781 -83 přestavěn, rozšířen o představěnou pozdně barokní západní část s věží nynějšího tvaru. Roku 1786 přestal být farním kostelem, stal se jím klášterní chrám sv. Vavřince Roku 1788 při požáru města vyhořel. Do roku 1863 byl ruinou. Zachránily jej rozsáhlé sklepy pod ním. Město budovu přepatrovalo a zřídilo v něm pivovar. Byl v činnosti až do roku 1932.

V roce 1945 byly do budovy umístěny pro nedostatek prostoru ve školní budově některé třídy národní školy. Od roku 1973, kdy byla postavena nová školní budova,spěla budova k nové ruině. Zásluhou dnes opadané omítce můžete na budově nalést všechny stavební slohy:románská zazděná okna,uvnitř gotický oblouk i barokní prvky.

V roce 2002 MěÚ obnovil střechu a věž upravil na vyhlídkovou. Z věže je nejen krásný výhled na krajinu Lužických hor, je možné sledovat čápy, kteří dlouhá léta hnízdí na pivovarském komíně a každoročně se k nám vracejí z teplých krajin. Vidíte jim přímo do obýváku.


Výlety do 50 km

Původní renesanční zámek upravený ve stylu rokoka je spojen s chovem medvědů v zámeckém příkopu a také se stavbou Františka Ferdinanda d´Este roku 1900 v místní kapli. Na zámku se nachází osobní výtah firmy Ringhofer z roku 1870. Zámek je také spojen s malířem J. Navrátilem, který zde po sobě zanechal největší kolekci nástěnného a nástropního malířství 19. století v českých zemích.

Skalní hrad a poustevna Sloup je pískovcový suk, osamoceně čnící v krajině do výšky přesahující 30m. Vrcholová plošina je 100m dlouhá a 60m široká. Historie osídlování sahá do hluboké minulosti, podle archeologických průzkumů byly nalezeny stopy po obyvatelích až z období 2000 let před naším letopočtem. V průběhu osídlování byly při vrcholu skály vytesány nevelké prostory, které byly postupně rozšiřovány a důmyslně propojeny s vnitřními prostory z pozdějšího období. Asi nerozsáhlejší je kostel z roku 1693, z nějž je na povrchu vidět jen věžička. Při obvodu skály jsou v několika úrovních chodníky a schodiště, která všechny prostory propojují.

Kryštofovo Údolí - obec založená v letech 1518-1528. Byly zde doly na stříbrnou rudu. Nachází se zde dřevěný kostel sv.Kryštofa kaple a dva kamenné viadukty - technická památka. Vzdálenost od Stráž pod Ralskem 15km.

Poprvé doložen v r. 1431 v držení Beneše z Vartenberka. Hrad zčásti vytesaný do skály a z části dřevěný postavený na osamoceném pískovcovém skalisku zdvihajícím se 20 m nad okolní terén. Přístupová cesta vedla po mírnějším severním svahu. Místnosti vytesané do skály byly pozměněny v 18. století, kdy zde byla poustevna. Příjezd po lesní cestě od Hamru k pomníku Sochora, vpravo proti skalní stěně zarostlý vrch je Stohánek.

Nejvýznamnější dominanta okolní krajiny hora Ralsko, na jejímž vrcholu stojí pozůstatky stejnojmenného hradu. Hrad byl postaven asi ve 12. století. Jedno ze sídel Vartenberků. Zdivo o síle 2 až 5 m dává tušit původní pevnost hradu. Do skály vytesaná cesta pod jižními stěnami procházela dvěma skalními branami a vedla na parkánovou plošinku na severovýchodě. Nad předhradím se vypínala dvoupatrová věž spojená s palácem horního hradu. Dnes je již na vrcholu pouze torzo bývalého hradu.

Pokus o zřízení vodní nádrže se uskutečnil asi v 16. století. Nádrž měla sloužit jako pohon k novinskému železnému hamru. Vznikla navršením mohutné sypané zemní hráze v údolí mezi úpatími Lipky a Ralska. Ploučnice je vedena mimo těleso hráze, kde byla proto uměle rozšířena roklina mezi skalami a pískovcovou skalní hradbou a proražen dvoudílný tunel, do kterého byl tok řeky směřován. Boky údolí jsou však zde tvořeny pískovci svrchního turonu, které dobře propouští vodu, nádrž se tudíž nedala naplnit a voda musela být přiváděna náhonem od Stráže pod Ralskem

Hotel a televizní vysílač na vrcholu Ještědu je pozoruhodná stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu, která je jedním ze symbolů libereckého kraje. Stavba byla realizována v 60-tých letech 20. století, jejím architektem byl Karel Hubáček, který za ní získal prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů. Dne 29. září 2005 byla budova usnesením vlády č. 422/2005 zařazena mezi národní kulturní památky České republiky (účinnosti nabylo 1. ledna 2006), což by mělo zvýšit její šance na zařazení do seznamu světového dědictví UNESCO.

Hrad byl založen v polovině 13. století Přemyslem Otakarem II. Na vrcholu neovulkanického kužele v nadmořské výšce 604m, na severním svahu je puklinová ledová jeskyně. V roce 1993 byl vrch připojen k přírodní rezervaci Malý Bezděz. Hrad byl dokončen Václavem II., který zde byl vězněn jako dítě. Roku 1402 zde obležen a zajat králem Zikmundem markrabí Prokop. Hrad získal roku 1409 Jan z Michalovic. Další majitelé např. Jan Smiřický, Jan z Janovic (rozvoj krále) aj. V roce 1621 byl dobyt Bavory, posléze jej získal Albrecht z Valdštejna, který zahájil přestavbu (bastiony). Od roku 1627 klášter, v roce 1642 obsazen Švédy, kteří opevnili sedlo,ale hrad posléze vypálili.Od roku 1662 úpravy kláštera a v roce 1686 budována křížová cesta.Roku 1666 byla na hrad přivezena kopie monserratské Madony, začátek velkolepých poutí. Roku 1778 byl drancován Prusy a roku 1785 klášter zrušen.Roku 1788 byl opět obsazen Prusy a nastal jeho úpadek. V letech 1833 až 35 navštívil hrad šestkrát K.H.Mácha. V roce 1844 byla opravena místnost ve věži.Táboru lidu dne 12,6,1868 se zúčastnilo přes 10 tisíc návštěvníků.Od roku 1930 hrad Patří KČT a je zde umístěna Máchova deska. V posledních letech byly provedeny nákladné opravy.

Panská skála je nejznámější geologickou rezervací u nás. Nachází se u Práchně, obce nedaleko Kamenického Šenova. Jde o čedičový vrch tyčící se v nadmořské výšce 597 m. Tento unikátní útvar svým tvarem připomíná píšťaly varhan. Na tomto místě se točily záběry známé české pohádky Pyšná princezna.

Bílé kameny tvoří izolovanou, morfologicky výraznou skupinu skal asi 1 km severně od Jítravy na úpatí vrchu Vysoká. Skály jsou nápadné svou bělostí a zaoblenými tvary, připomínajícími mohutné hřbety odpočívajících slonů, proto jsou někdy označovány jako Sloní skály. Jako neobvyklá ukázka zvětrávání křídových pískovců jsou Bílé kameny od roku1955 chráněny a vede kolem nich naučná stezka "Lužické a Žitavské hory".

Skály jsou tvořeny šikmo ukloněnými vrstvami světlých svrchnokřídových pískovců. K jejich naklonění došlo v třetihorách vlivem tektonických pohybů na lužickém zlomu, jehož průběh je dobře patrný na nedalekých Kozích hřbetech. Během dalšího vývoje byly pískovce vystaveny intenzivní erozi, při níž docházelo k postupnému rozšiřování puklin a obrušování povrchu skal, které tak získaly svou současnou podobu.

Dnes jsou Bílé kameny rozděleny třemi širokými, téměř svislými puklinami do několika samostatných skalních bloků, tvořících malé skalní město. Neobvyklý vzhled 20 m vysokých skal je podmíněn jejich složením. Svrchní části skal tvoří pískovce s vyšším obsahem minerálu kaolinitu, kterému vděčí za svou bílou barvu. Stejnoměrné složení těchto pískovců zase vedlo při zvětrávání ke vzniku zaoblených tvarů. Ve spodní části skal jsou již pískovce méně kaolinické a mají zřetelněji vyvinutou vrstevnatost se šikmým sklonem vrstev. Na stěnách nebo při úpatí skal vznikly vyvětráváním méně odolných vrstev pískovců oválné dutiny a jeskyně, z nichž největší je asi 6 m dlouhá. V jedné ze skal je také miniaturní, přes 4 m dlouhý skalní tunel.


Zahraniční výlety

Státně uznané vzdušné lázně Jonsdorf, které leží v srdci Žitavského pohoří, obklopují jedinečné kulisy z horolezeckých skal a zalesněných horských vrchů. Místo bylo založeno před více než 460 lety celestýnskými mnichy z Oybina.

Jonsdorf je s mnoha horolezeckými skálami v okolí v Přírodním parku Žitavské hory ideálním výchozím bodem pro horolezecké túry. Podle legendy byl prvním osadníkem pozdějšího Jonsdorfu ovčák Jonáš, mnich z hory Ojvín. Na tuto postavu z pověsti s ovcemi a psem lze v mnohých dnech v místě narazit. Na naučné stezce je možné sledovat těžkou práci dřívějších generací v lomech na mlýnské kameny. Se slavným skalním městem a početnými informacemi o pískovci, jako například Jeptiška (Nonnenfelsen), místo disponuje obzvláště působivými přírodními krásami. Horolezci zde naleznou mnoho možností pro lezení. Také zima v Žitavských horách je nádherné roční období plné slunce, třpytícího se sněhu a čistého vzduchu. Středohorská poloha nabízí dobré předpoklady pro pestrou dovolenou. Z Jonsdorfu v Žitavských horách se táhne 32 kilometrů lyžařských tratí. Optimální podmínky pro ježdění na běžkách. Hala pro lední sporty a různé akce Sparkassen ARENA Jonsdorf láká k bruslení a lednímu hokeji. Je domovem klubu ledního hokeje regionální ligy Jonsdorfer Falken.

Od roku 1890 jezdí mezi městy Žitava a odjakživa oblíbenými výletními místy, lázněmi Jonsdorf a Oybin, denně vlaky.

Odhalte hrad a klášter na hoře Oybin a vraťte se do časů Karla IV. Nádherné romantické zříceniny hradů, císařský dům a celestýnský klášter zprostředkovávají dech beroucí dojem 14. století. V horském hostinci, kde už se stravovali králové a knížata, na sebe můžete nechat působit atmosféru a hodovat u rytířské tabule stejně jako před 700 lety.

Stálá výstava k dějinám a všednímu dni na hradě a v klášteře

Měnící se umělecké výstavy

Prohlídky s průvodcem s různými zaměřeními v němčině a angličtině

Vlaky ke kostelu a klášteru se služebnou na dráze do Ojvína

Hudební a literární akce

Jsou živými důkazy lidového způsobu stavění, jedinečně zachovalého v Evropě, který vznikl pravděpodobně v 15./16. století, a stále ještě utvářejí obrazy místa v jižní Horní Lužici, jakož i v příhraničních severních Čechách a polském Dolním Slezsku. Každý rok se na poslední květnovou neděli koná den otevřeného podstávkového domu.

Podstávkové domy utvářejí místní obraz obzvláště:
  • Bertsdorf
  • Waltersdorf
  • Großschönau
  • Seifhennersdorf
  • Lückendorf

Podrobnou mapu najdete zde